Úvod pokračování – PROČ

Pokud Vás alespoň trochu zaujal předchozí článek Ahoj! – Úvod 1. , tak jsme v tom společně. Zatím je to ale rozehřívačka ta největší sranda teprve přijde. Ale nejen ta. Pokud jste vnímaví čtenáři určitě mezi tou snětí textu uvidíte i to, co je tak trochu skryto mezi řádky. Motivace.

 

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem začal psát tento blog je motivace lidí kolem sebe.

Často u nich vidím malé ambice, strach vystoupit z davu, trochu vyčnívat, pustit se do věcí, které třeba nikdy nedělali. Je to obrovská škoda pro ně…ne…je vlastně jedno co JE to pro ně. Je to škoda pro svět. Přicházíme o lidský potenciál, každý je jiný a může přinést do lisdkého konání nový pohled, myšlenky. Tihle lidé jsou svým způsobem sobci, přestali hledat. Hledat sami sebe. Tím naši společnost ochuzují o jejich potenciál.

,,Bla bla bla…nebuďte ovce buďte vlci! A tihle lidé si řeknou, ale všichni přece nemůžou být vlky. A ano nejsou. Tak co zbyde v tomto dvoubarevném vnímaní?  – no být zase ovce…a co nastavá? No smíří se s tím, že jsou ovce. Ach jo. Nějaký vlk jim do hlavy nalije, že jedině tak to může být a oni se uzavřou, protože vidí jak moc jsou vlci daleko, vysoko, nad něma, před něma…. Zapomeňte na tohle dvoubarevné vnímaní světa. Svět je rozmanitý a nejsou v něm jen dvě zvířata.
Tak nechme úvodní filozofické okénko ať rezonuje a vrhňeme se na ono pokračování mé cesty. Když jsem to teda hecl a šel ze střední školy bez matematiky na vysokou školu, kde je hlavní náplní matematika, řekl jsem si, že moje působení musí stát za to. Tím mám na mysli to, že když už nebudu excelovat, což nikdo včetně mě nečkal, budu alespoň příkladem toho, že když člověk něco chce, tak to jde. Vzpomínám si, že se mi povedlo na sebe upozornit hned na první hodině podnikové ekonomiky, když se profesorka zeptala z jakých středních škol jsme přisli. ,,Gymnázium? “ – 90% lidí v učebně zvedlo ruku. ,,Obchodní akademie?“ – 9% lidí v učebně zvedlo ruku. ,,Jiná střední škola?“ – jednoprocentní Gavlas zvedá ruku. 90% lidí v účebně se otačí hlavu směrem ke mě. ,,Jaká středí škola, kolego?“, odpovídám ,,Konzervatoř.“ 99% lidí  otačí hlavu směrem ke mě.

Co Vám mám povídat, nikdo mi moc nedával šance, že projdu vůbec 1. semestrem. Nejtěžší předměty byly…vlastně všechny od anatomie (v rámci sport. managementu), přes mikroekonomii až po matematiku – u té jsem seděl prakticky pořád – integrály, separace, sinus, cosinus, derivace, deprivace! Fuf. ,,Ale joooo, to půjde, to půůůjdeeee!“ znělo někde uvnitř mé hlavy. ,,Hov…, prde., srač… – nejde to! Prostě to nejde takhle násobit! Neeeeeee ….vaaaaaaa!“ znělo z mých úst.

A takhle celých krásných 6 let. Ale to bych předbíhal. Určitě se o tomto období trochu více rozepíšu v jiných příspěvcích, které budou speciélně na tohle téma. Podstatné je, že jsem byl tam, kde jsem chtěl být, stálo mě to nemalé usílí, které ale bylo absolutní nic ve srovnání s tím, co mě mělo ještě čekat.

Závěrem této druhé části úvodu bych chtěl říct, že jsem měl obrovskou podporu rodiny a přátel. Vždycky jsem ji měl a je to asi to nejcennější, co mám. Bez ní by se mi asi nepodařil takový husarský kousek. Spoustu věcí zveličuji a asi si říkáte co je na tom pořád tak zvláštního, vždyť vlastně jen píšu o tom, jak jsem studoval nejdřív na jedné a potom na druhé škole….

 

Nůůůůďooooo!

 

Asi jo. Do jisté míry to ,,asi“ jen moc všechno prožívám. Nicméně přidám ještě 3. část mého dlouhosáhlého úvodu. Tam tak trochu nastíním, kde se pořád bere to sebevědomí o tomhle všem vlastně psát. Je to korejské bojové umění Taekwon-do, kde jsme dosáhl měřitelných nadnárodních úspěchů, které ať už jsem se bránil jakkoli zvedly mé sebevědomí a možná z velkého introverta udělaly docela zajímavého extroverta. 😀

 

Ahoj! – Úvod 3.

 

1 Comments

  1. Pingback: writeaessay

Comments are closed.